Vättern je jezero v jižním Švédsku které je dlouhé, úzké a hluboké. Leží mezi kraji Västergötland a Östergötland. Na severu sousedí s Närke a na jihu se Smålandem. Vättern je druhé největší švédské jezero, a to jak rozlohou (1 893 km²), tak objemem (77,6 km³), a je šestým největším vnitrozemským jezerem v Evropě. Vodní hladina je 88,5 m nad mořem a odtéká potokem Motala do Baltského moře. Vättern je spojen s jezerem Vänern a Baltským mořem kanálem Göta. Z geologického hlediska leží jezero ve vrásové oblasti, která vznikla před 650 miliony let.
Geologie
Geologická historie jezera Vättern začíná geologickými procesy, které způsobily rozpad superkontinentu Rodinie asi před miliardou let. Všechny kontinenty se tehdy shlukovaly převážně na jižní polokouli. Baltika (Švédsko, Finsko, západní Rusko) se střetla s amazonským kráterem (Venezuela) a vzniklo vysoké pohoří v jihozápadním Švédsku a jižním Norsku a v severní Venezuele. V této době vznikl Taberg jižně od Vätternu. Eroze okolních pohoří vytvořila sedimenty známé jako Visingsogroup, což je skupina sedimentárních hornin tvořená produkty zvětrávání způsobeného erozí. Nejprve se vytvořila řada kontinentálních pískovců o tloušťce přes 1 000 metrů, následovaná mořskými sedimenty (slínovci a vápenci se stromatolity). Tyto sedimenty se nacházejí jak ve Švédsku, tak ve Venezuele.
Vznik jezera
Před 650 miliony let se od Rodinie odtrhl baltický kráter a vznikl Vätternský graben. Během této události byly sedimenty Visingsögroup ponořeny a zachovány díky tomuto zlomu. Rozpětí mezi dnem jezera Vättern a okolními zlomovými výšinami je nyní až 330 metrů. Od dna až k horskému podloží se nachází dalších 300 metrů silných vrstev sedimentů. Výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším skalním podložím v povodí Vättern tak činí více než 600 metrů, a to navzdory 650 milionům let eroze. Podobné rozdíly v horninovém podloží se jinak vyskytují pouze ve vysokohorských oblastech.
Po pevninském období v jižním Švédsku (Vendium), kdy eroze vytvořila ploché povrchy (Västgöta, Östgöta a Närkeslättern), vtrhlo na začátku kambria před 550 miliony let moře, nyní se všemi přítomnými skupinami živočichů (tzv. kambrická exploze) včetně předchůdců obratlovců. Poté se v průběhu 150 milionů let ukládaly přibližně 200 metrů tlusté vrstvy kambrosiluru bohaté na zkameněliny, včetně trilobitů. Dnes se tyto vrstvy zachovaly například u města Motala. Skandinávie se pak znovu střetla asi před 400 miliony let. Tentokrát s Grónskem a výsledkem byl skandinávský horský řetězec (Kaledonidy). V souvislosti s tím byl zbytek Švédska opět vyzdvižen nad úroveň moře. Dalších 350 milionů let až do současnosti bylo Baltské moře vždy nad hladinou moře, s výjimkou jižního Švédska, které bylo občas pod vodou. Před druhohorami a během nich tekly velké řeky Vätternským driftem do rozsáhlých deltových oblastí ve Skåne a jižním Smålandu.